Jsem syčák

27. listopadu 2014 v 16:19 | homo sapiens tupiens |  Próza
Přestože jsem poměrně přesvědčena o tom, že většinu mé kreativity polyká psaní, překvapeně zjišťuji, že podle zveřejněných článků to tak vůbec nevypadá. Abyste mi tedy věřili, že vůbec píšu, vkládám sem jednu z novějších věcí, svůj historicky první pokus o apokryf. Nakolik byl úspěšný, to už posuďte sami. V budoucnu bych ráda vkládala i některé rozsáhlejší výtvory, ale raději začínám zlehka.


Jsem syčák
Povím vám příběh starý jako lidstvo samo. Na jeho počátku stálo slovo. Toto slovo nepocházelo z úst Boha, nýbrž Satana. To on mi tenkrát pravil: "Není správné, aby byl jeden tvor nadřazen ostatním. Ti lidští červi si myslí, že mohou být pány tvorstva. To si přece nenecháš líbit, že ne? Udělej něco. Přelsti je. Ztrestej je."
Chvíli jsem se zdráhal uposlechnout, snad z úcty ke svému stvořiteli, snad ze strachu, co by mne mohlo potkat. Semínko nenávisti k těm dvounohým bestiím však již bylo zaseto a já nedokázal dlouho vzdorovat. Odhodlal jsem se a libým hláskem promluvil, pro jistotu na tu slabší z nich: "Pročpak se vyhýbáš tomu velkému stromu?"
"To je strom poznání. Jeho plody nosí smrt."
"To je nesmysl, trocha poznání ještě nikoho nezabila. Podívej se na ta krásná šťavnatá jablka. Nemáš na ně chuť?"
Žena pohlédla směrem ke zmíněnému stromu. Jeho plody opravdu přímo vybízely k zakousnutí.
"Mám, ale nesmím jí podlehnout," pravila a odvrátila zrak. "Stvořitel to zakázal."
"Ten toho napovídá. Že on se spíš bojí, že bys pak byla moudřejší než on?"
"Myslíš?"
"Nemyslím, já to vím. Sám jsem ochutnal. Jak vidíš, pořád žiju."
Žena se tedy odhodlala, vydala se ke stromu a utrhla to největší jablko. Utíkala s ním za Adamem a společně jej snědli. V tu chvíli jako by jim hlava ztěžkla o sto kilogramů. Začali se na svět dívat jinak. Styděli se za svou nahotu.
Jejich čin však nezůstal bez odezvy. Bůh se brzy dovtípil, co se stalo. Museli se přiznat. Nenapadlo mne ovšem, že udají i mě. Všechny nás stihl trest. Byli jsme vyhnáni z Edenu. Ti dva z toho vyvázli ještě relativně dobře, ale já… Co vám mám povídat. Musím se před Bohem celý život plazit.
A tak se plazím po světě, naštvaný na lidi, sebe, toho dole i toho nahoře. Nedivte se tedy, že na všechny jen syčím.
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 7. prosince 2014 v 12:43 | Reagovat

"S jablky je všeobecně problém," prohlásila Sněhurka, "Paris by mohl vyprávět."

2 Lukáš Lukáš | Web | 14. prosince 2014 v 9:23 | Reagovat

[1]: ó jsem rád, že jste si vzpomněl na Parida z olympských legend

3 Em Age Em Age | Web | 23. prosince 2014 v 13:55 | Reagovat

To je hodně originální, sepsat tento známý příběh z pohledu onoho hada. :-) Moc povedené...

4 Doporučuji Doporučuji | 28. ledna 2015 v 13:14 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama