Za sedmero horami a devatero řekami

8. srpna 2015 v 17:15 | homo sapiens tupiens |  Letem světem
Před pár dny jsem se vrátila z té pravděpodobně nejvzdálenější destinace, kterou jsem dosud navštívila. Kam vedla má cesta, ptáte se? Napovím vám. Přestože tato země rozlohou několikanásobně převyšuje naši, počet jejího obyvatelstva není ani poloviční. Zkrátka drsný, leč okouzlující kraj. Příroda, kterou tu pečlivě chrání, je opravdu nezapomenutelná a mnohdy bývá dokonce přirovnávána k té na Novém Zélandu. Aniž bych vás chtěla nějak podceňovat, povím vám: samá voda. Ta je zde vskutku na každém kroku, a to ve všem možných podobách. Od potoků, řek a říček, přes mokřiny, jezera a vodopády až po vodu mořskou, zařezanou hluboko do pevniny. Ano, řeč je o fjordech, z čehož můžete tušit, že tou tajemnou kráskou je Norsko.


Brzy poté, co náš autobus vyrazil přes Německo do Rostocku, kde jsme se nalodili na trajekt do švédského Trelleborgu, jsem zjistila, že příhodnější dobu pro odjezd jsme si snad ani nemohli vybrat. Zatímco doma rtuť teploměru stoupala k hodnotám, které se daly zaokrouhlovat na čtyřicet, v cílové destinaci se jen stěží dotkla patnáctky. Nenechte se zmást, není to u severské země žádná samozřejmost, blíže k pobřeží směrem na jih má být údajně přes léto podobně jako u nás. Od několika známých mám dokonce potvrzeno, že tam bývají i třicítky, ale o tom jsme si my mohli nechat jen zdát. Ostatně na chození po horách jsou nižší teploty stejně příjemnější. Přiznám se ale, že když jsem se jednou ráno doslechla, že byl v noci jen jeden stupeň, trochu mě to překvapilo. V tu chvíli jsem děkovala všem severským bohům, že jsme si nezvolili nocování ve stanech a raději si zbaběle připlatili za chatky.

V den příjezdu jsme zakotvili v oblasti Telemark a zastavili se u největšího dřevěného sloupového kostela s názvem Heddal. Na žádné větší výlety už nebyl čas a ani energií jsme zrovna nepřekypovali, a tak jsme se jen přesunuli do kempu, spořádali večeři a sbírali síly na první výšlap.


Další den byl na programu výstup na horu Gausta, odkud má být úžasný výhled až na šestinu Norska. My ovšem viděli možná tak na šest kroků. Zkrátka klasické popelkovské mlha přede mnou, mlha za mnou. Nepříjemný vítr a občasný déšť naši cestu vzhůru také zrovna nezjednodušovaly, a tak jsme byli rádi, když jsme se kousek pod vrcholem mohli zahřát alespoň trochou čaje. Až vám někdo bude říkat, ať si s sebou na letní dovolenou do Norska vezmete čepici a rukavice, pravděpodobně to nemyslí jako vtip.


Následujícího dne jsme měli v plánu vystoupat na vrchol Mannen, ale kvůli počasí jsme to museli přehodnotit, a tak jsme zamířili do nedalekého baronství, kde mimo jiné shodou okolností právě probíhala výstava uměleckých děl norské a dánské(?) královny. Odpoledne jsme pak podnikli menší výlet k blízkému jezírku a jeho vodopádu, za což jsme byli opravdu rádi, protože nás tohle malebné místo skutečně nadchlo.


Pátý den nás čekal nejnáročnější bod celého programu - Trolltunga, největší symbol Norska. Přestože celá cesta (tam i zpět) měřila pouhých dvaadvacet kilometrů, bylo na ni vyhrazeno deset hodin, což dává tušit, že se nejednalo o lehký terén. Zjednodušeně řečeno, bylo to z bláta do louže a z louže do sněhu. Povím vám, nepamatuju si, že bych kdy zažila tak dlouhý kilometr, jako právě na téhle cestě. Možná si říkáte, že taková desetihodinová túra (protože jiná přístupová cesta neexistuje) leckoho odradí, ale moc to tak nevypadalo. Byl to totiž první den po dlouhé době, kdy počasí dovolilo takovou túru uskutečnit, takže se hned sjeli turisté snad z celého Norska. Chvílemi bylo opravdu obtížné jít dál a přiznám se bez mučení, že jsem měla krizi, kdy jsem si opravdu myslela, že to nezvládnu. Nakonec jsem se však překonala a stálo to za to. Samotný Trolí jazyk mě tolik neuchvátil, ale ten výhled byl nádherný. Ignorovala jsem davy a frontu lidí, kteří se chtěli vyfotit na špičce jazyka, a jen se kochala.


Pokračování příště.
 


Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | E-mail | Web | 8. srpna 2015 v 18:40 | Reagovat

Hnedle bych tam v tomhle vedru odjel.

2 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | Web | 12. srpna 2015 v 19:25 | Reagovat

Homo sapiens tupiens, to muselo být skvělé!
Výhled u Trolltungy (odpusť mi případné nesprávné skloňování) je vskutku úchvatný... ani nevím, kam bych se vydala dříve.

Teploty mezi deseti a dvaceti stupni jsou pro mou představu léta ideální :-) Nemohu se dočkat dalších osvěžujících fotografií.

P. S. Vím o tvých návštěvách; vždycky mne potěší, když mezi "Posledními komentáři" vidím tvé jméno. Děkuji ti.

3 homo sapiens tupiens homo sapiens tupiens | Web | 22. srpna 2015 v 12:17 | Reagovat

[1]: Nedivím se, na zchlazení hlavy je to ideální.

[2]: Ano, byl to rozhodně nezapomenutelný zážitek. Myslím, že skloňuješ správně. Kdyby mezi deseti a dvaceti, ono kolikrát nebylo ani těch deset :-D

4 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 22. srpna 2015 v 16:34 | Reagovat

[3]: A hurá do zimy! To dneska ráno u nás bylo deset. S potěšením jsem opět oblékla slabší "celoroční" bundu.

5 Melzinplono Melzinplono | E-mail | 19. ledna 2017 v 11:42 | Reagovat

cialis cheap kosher
http://pharmshop-online.com - generic cialis  cialis information cialis vs levitra who
<a href="http://pharmshop-online.com">generic cialis</a> - cialis london
cialis 10mg or 20mg forum rules

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama