Za hory, za doly

24. srpna 2015 v 20:45 | homo sapiens tupiens |  Letem světem
… aneb Za sedmero horami a devatero fjordy, tedy pokračování reportáže z toulek po Norsku


Na šestý den byl naplánován výlet údolím Buerdalen k ledovci Buerbreen, který jsem se ovšem v rámci regenerace a částečně i z důvodu nepříznivého počasí rozhodla vynechat. Spolu s menší skupinkou jsem tedy část dne strávila v blízkém městečku Odda, které je z jedné strany ohraničeno fjordem a z druhé jezerem, a zbytek dne odpočívala v kempu.

Sedmý den jsme dojeli k městečku Lofthus, odkud jsme zamířili po mniších schodech (Munketreppen) až ke kouřícímu vodopádu Rjukande. Vskutku dechberoucí pohled. Cestou nás zaujaly výhledy na SØgnefjord a jeden z nejdelších norských vodopádů Skrikjo (v překladu Křikloun).


Další den jsme vyrazili do Halne, odkud nás po jezeře popovezla loďka na místo, kde jsme zahájili šestihodinový pochod přes náhorní plošinu Hardangervidda. Ta mnohým způsobovala potíže nejen při snaze ji zdolat, ale především při pokusech o správné vyslovení jejího názvu. Krajina to byla zajímavá, ale asi po dvou hodinách už začala být celkem nudná, protože byla pořád stejná. Ani jediný strom v dohledu, žádné vyšší vrcholy, monotónní vegetace,… Prý se tu alespoň dalo zahlédnout něco z tamní fauny, lumík nebo dokonce los, ale my bohužel neměli takové štěstí, takže jsme potkali jenom ovce.


Devátý den jsme se šli podívat k jednomu z nejznámějších kaskádových vodopádů Voringfoss(en). Nejdříve jsme si ho prohlédli z vyhlídky, pak nás autobus popovezl o kousek dál a někteří se vydali poněkud příkrou cestou po jeho okolí. Já se ale rozhodla raději příliš nepokoušet koleno, které jsem cítila už od Trolltungy, a tak jsem podobně jako většina zvolila variantu jít odspodu směrem k vodopádu. Hezky jsme si vyšlapovali po staré silnici, když nás před tunelem, kolem kterého vedla cesta, zastavili policisté, že dál nesmíme kvůli sesuvu. Do tunelu nás ale také nechtěli pustit, protože tam právě probíhal cyklistický závod. A tak jsme se vraceli směrem k autobusu v naději, že by nás třeba mohl provézt oním tunelem a pak bychom mohli pokračovat. Kolem nás projížděla spousta cyklistů, z nichž jeden nás obzvlášť zaujal. Zřejmě mu bylo jasné, že už nemá šanci aspirovat na přední pozice, a tak sesednul z kola a začal si fotit spoluzávodníky a krajinu. Došli jsme tedy zpět k autobusu, kde jsme však museli počkat na ty, se kterými to šlo z kopce. Poté nás autobus tunelem skutečně provezl a my se na cestu k vodopádu napojili z druhé strany. Postupně jsme sestoupali do údolí a naskytl se nám úchvatný pohled na vodopád zespodu. Chvíli jsme na něj v úžasu hleděli, pořídili několik snímků a zamířili zase zpět.


Další den byl ve znamení prohlídky Osla, a tak jsme po společné návštěvě Frognerova parku se sochami Gustava Vigellanda zamířili individuálně objevovat krásy norské metropole. Procházeli jsme se centrem města, obdivovali lodě v přístavu, prohlédli si novou budovu opery a výhled z její střechy, zašli se podívat k pevnosti, ale i ke královskému paláci a do radnice nebo třeba k Nobelovu centu míru.


Poslední den jsme věnovali muzeím na poloostrově Bygdoy. Mohli jsme si vybrat mezi Framem, Vikingským muzeem a Kon-Tiki, případně ve vyhrazeném čase (zhruba tři hodiny) navštívit dvě z těchto muzeí. My si zvolili Fram, muzeum věnované polárním výpravám, a rozhodně jsme nelitovali. Kromě lodi Fram byla nově součástí expozice i loď GjØa, k vidění byl ale i krátký film a hravé návštěvníky potěšila také interaktivní součást výstavy, kde si mohli například vyzkoušet, zda by utáhli plně naložené saně.



Tím naše návštěva Norska skončila, a proto zde zakončím i svou reportáž. Nevylučuji ale, že časem vložím ještě nějaké fotky.


A co vy? Byli jste někdy v Norsku?
Pokud ano, co vás nejvíce zaujalo?
Pokud ne, chtěli byste se tam podívat?

 


Komentáře

1 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 12. září 2015 v 23:32 | Reagovat

Rozhodně bych se tam chtěla podívat! Ty fotografie jsou nádherné - a při poslechu Celtic Woman se na ně kouká ještě příjemněji.
Ideální by bylo, kdybych si mohla jednou udělat cestu po "severu" - od Irska přes Skotsko a Skandinávii, nakonec do Finska. Ta představa je dokonalá.
Těší mne, že k názvům připojuješ i překlady. Skrikjo a Křikloun mi navíc zní docela podobně. Už dříve mne zaujala švédština, ale norštinu do svého seznamu "jazyků k prozkoumání" mileráda zařadím také. :-)
Narazila jsem na jeden překlep - Nobelovu cent(r)u míru.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama